HOME

Kailašové, záhadný národ v zajetí islámu

Marian Golis
fotoreportáž pro časopis Lidé a Země
(verze bez korekce)

 

Severozápadní Pákistán, město Chitral uprostřed vysokých hor. Na pozadí mešity Shahi se tyčí mohutný masiv Tirichmir (7706 m.n.m.), nejvyšší v pohoří Hindúkuš. Život v muslimském Chitralu probíhá stejně jako v kterémkoliv jiném pákistánském městě. Hřiště před mešitou se v podvečer zaplní místními mladíky, kteří mezi sebou zápolí v kriketu, národním sportu Pákistánu. Se západem slunce se z reproduktorů ozve "Alah Akhbar". Život se na moment zastaví, aby po pravidelné motlitbě mohl zase nerušeně pokračovat stejně poklidným tempem. Tak jako kdekoliv jinde v Pákistánu. Nic nenasvědčuje tomu, že by právě uprostřed těchto hor něco mělo být jinak.

Pokud však cizinec nasedne do některého z džípů jedoucích do jednoho ze tří údolí, ležících 25 km jižně od Chitralu, dostane se mu možnosti objevit zcela odlišný život. Ocitne se ve světě Kailašů. Přenese se do zcela jiné země. Do země, kde žijí úplně odlišní lidé ukrytí ve stínu mohutných hor. Tradiční závoje dívek a žen vystřídají barvy, ozdoby a krajky. Malebná údolí jsou plná života.

Kailašové obývají pouze tři údolí pohoří Hindúkuš v severozápadním Pákistánu. V nadmořské výšce 2000 metrů, v údolích Rumbur, Bumboret a Birir jich žijí pouhé 3000. S okolním muslimským světem mají jen málo společného. Typická je pro ně světlá pokožka, světlé oči a často i světlé vlasy. Dívky od malička nosí barevnou a bohatě zdobenou pokrývku hlavy, barevné šaty a kolem krku tisíce barevných korálků.

Původ Kailašů je opředen tajemstvím. Zatím se nikomu nepodařilo jednoznačně prokázat odkud přišli. Údajně se jedná o potomky řeckých vojsk, která tudy táhla při taženích vojevůdce Alexandra Velikého. Kailašové, ale i samotní Řekové, věří, že se jedná o přímé potomky samotného Alexandra. Testy DNA tuto velice pravděpodobnou teorii nepotvrzují. Původ Kailašů tak stále zůstává jedním z tajemství tohoto světa.

Víra, zvyky a tradice Kailašů se dramaticky liší od celého okolního světa. Kailašové uctívají několik bohů, podobně jako tomu bylo ve starém Řecku. Ženy sdílejí stejný prostor s muži . Mladí se mohou zamilovat a nechat se oddat. Celé vesnice společně během roku slaví různé svátky. V údolích panuje uvolněná atmosféra a mnozí z nich tento svůj svět uzavřený mezi vysoké štíty okolních hor nikdy neopustí.

Mužská polovina tohoto etnika je svou vizáží jen těžko rozeznatelná od ostatních muslimů, žijících v okolním světě. Většinou nosí stejný oděv jako ostatní Pákistánci. Tvoří ho shalwar kamiz (volné kalhoty a dlouhá košile). Údolí Kailašú jsou jediným místem v Pákistánu, kde se vyrábí a legálně pije alkohol - pálí se z hroznového vína a tajně odsud v malém množství putuje i do jiných pákistánských oblastí.

Domy Kailašú jsou dřevěné a terasovitě uspořádané. V každé vesnici je minimálně jeden velký dům s názvem Bashali. Tam se musí vždy uchýlit každá žena v období menstruace, ale také v období porodu.

Svět Kailašú je rozdělen na čistý (onjesta) a nečistý (pragata). Celý život tohoto etnika se podle toho řídí. Čisté jsou například kozy, šamani, voda nebo vrcholky hor. Bez ohledu na to, jak Kailašové svůj svět rozdělují, nelze mu upřít upřímnost, pohostinnost a naprostou čistotu. Stačí jen vzhlédnout z malebných údolí od křištálových potoků směrem k vrcholkům hor a člověk spatří nejenom krásnou a čistou přírodu, ale i čistou lidskou duši.

 

HOME

 

Copyright © Marian Golis
(autor textů a fotografií, design, webmaster)
m.golis@email.cz